Fanfikce

  Po náročném dni vládnutí se Král Thranduil konečně vrátil do svých komnat. Kde na něj čekal malý Legolas.  Thranduil: „Legolasi. Jdi spát.”  Legolas: „Aspoň jednu pohádku.” prosil.  Thranduil si povzdechl,  Kdysi dávno, když byl Temný hvozd ještě mladý a jeho stromy sahaly až ke hvězdám, vládl všem lesním zvířatům mocný jelen jménem Arawen . Na hlavě nosil zlaté paroží, které zářilo jako první paprsky ranního slunce. Jednoho dne do lesa přišla dlouhá zima. Řeky zamrzly, tráva zmizela pod sněhem a zvířata začala hladovět. Každý prosil krále jelenů, aby zachránil svůj vlastní rod jako první. Arawen však odmítl. Řekl: „Král není králem jen silných. Je králem všech, i těch nejslabších.“ Vyšel proto na nejvyšší horu, kde sídlil Duch lesa. Duch mu nabídl pomoc, ale za vysokou cenu. „Jestli chceš zachránit celý les, musíš se vzdát toho, co je pro tebe nejvzácnější.“ Arawen dlouho nepřemýšlel. Sklonil hlavu a obětoval své nádherné zlaté paroží. V tu chvíli se země pro...

  Malý Legolas se celý týden těšil, že s ním Thranduil půjde na procházku do lesa. Jenže král musí nečekaně řešit spor mezi elfy a svůj slib zrušil. Legolas si to vyloží tak, že na něj otec zapomněl. Tak se tedy zavřel po celý den ve svém pokoji. Odmítl jídlo, jít za kamarády a když za ním přišla služebná s tím,  že má jít na večeři, mlčel, jen ležel na posteli a objímal plyšového jelínka, kterého dostal od matky.  Dokonce odmítl i mluvit s otcem. Který mu chtěl vysvětlit proč nepřišel. Královi došlo, že omluva nebude stačit slovy.  Večer král odložil korunu a oblékl  si obyčejný plášť a šel za Legolasem. V rukou držel malý balíček.  Uvnitř je dřevěná píšťalka ve tvaru jelena, kterou Thranduil sám vyřezal během čekání na zasedání rady. Thranduil si sedl vedle postele. A tiše řekl: „Nikdy na tebe nezapomínám. Někdy mě jen povinnosti odvedou tam, kam bych jít nechtěl.“ Legolas se tváří uraženě ale po chvíli se  k němu přitulí i s plyšovým jelínkem. „Tak ...

  Kapitola 2: Minulost Elariel (I) Byl překrásný sluneční den a efí královská rodina byla na vyjížďce lesem. Zastavili se na krásné luční louce a usadili se na ní, rozhodli se si udělat piknik. Rodiče dvou dětí se bavili mezi sebou a mezitím jejich děti, dívka a chlapec, skotačily. Pak se ale stalo, že dívenku upoutal zářivý motýlek, vydala se ho tedy chytit. Ale pokaždé ji uletěl. Jak tak se ho snažila chytit se pořád vzdalovala od rodičů každým jedním krokem. Až se ocitla v lese. Kde byli lidé, zlý lidé, ale to efátko nevědělo. Oslovila je. „Ahoj," řekla v elfštině. Muži se otočili. „Ale ale co pak tady máme," řekl jeden z nich a usmál se úlisně. „Elfí dítě." řekl druhý. „Jsem Elariel." představila se princezna. Jeden se naklonil k tomu druhému a něco mu zašeptal. Ten druhý přikývl. Oba se na sebe usmáli. „Já jsem Maraz, a tohle jsou moji kamarádi," přestavil se jejich vůdce. „Elariel, chceš vidět něco lepšího než je ten motýlek co tu poletuje?" zeptal s...

  Kapitola 1: Elariel Ticho viselo mezi stromy jako napnutý luk. Elfy na hradbách ztuhli pohled na postavu, která se přibližovala po lesní stezce – v doprovodu několika cizinců. Černý jednorožec s modrými pruhy kráčel hrdě, a na jeho hřbetě seděla žena jako stvořená z blesku a bouře. Elariel. Legolas ji poznal jako první. Ztuhl. „To nemůže být..." zašeptal, ale srdce mu vyskočilo až do hrdla. Král Thranduil, stojící o několik kroků dál, zůstal klidný, ale ruka sevřela opěradlo zlatého trůnu, jako by se v ní rozléval led. Když se Elariel zastavila u bran, slezla z Nyraxe s pohybem divoké šelmy. V očích jí plál vzdor. Neklaněla se. Nesklonila hlavu. „Takže... ještě si pamatujete, že máte dceru?" řekla chladně, hlasem, který zněl jako vzdálený hrom. Legolas pomalu sešel z ochozu. Jeho kroky byly nejisté. „Elariel... já jsem tě... hledal." „Ne dost." Její oči se střetly s Thranduilovými. „A ty? Poslal jsi jedinou výpravu, nebo jsi mě rovnou pohřbil, otče?" Thrandui...