Fanfikce

  Kapitola 1:  Souboj na hranicích Na vzdálených hranicích Lvích zemí se schylovalo k napětí. Skupina lvů z cizího království, vedená mladým, zuřivým samcem, překročila hranice a začala lovit na území, které patřilo Simbově smečce. Kovu a Kiara byli pověřeni, aby situaci vyřešili – klidně, pokud to bude možné, ale připraveni k obraně, pokud bude třeba. Když Kiara a Kovu dorazili k místu střetu, situace se rychle zvrhla. Cizinci odmítli odejít, a brzy došlo k potyčce. Přestože byli dobře sehraní, přesila začala převažovat a Kovu byl zatlačen do kouta. Právě když se zdálo, že cizí vůdce zasadí rozhodující úder, objevila se neznámá lvice. S elegancí a precizností, která ukazovala její zkušenosti, se vrhla do boje. Nebyla bezohledná, ale každý její pohyb byl přesný a směřoval k ukončení konfliktu s co nejmenším násilím. Cizinci brzy pochopili, že nemají šanci, a stáhli se. Kiara, stále zadýchaná, se k neznámé lvici otočila. "Děkujeme ti," řekla. "Bez tebe bychom to nezvládli...

  Po letech míru začíná být v pekle neklid. Z hlubin světa uniká starodávná bytost zrozená ještě před samotným Luciferem. Dokáže pohlcovat duše čertů i lidí a hrozí zničit rovnováhu mezi světem smrtelníků, peklem a nocí. Lucifer proto vyšle své dva syny, Riliana a Aurelia, do lidského světa. Mají najít prastarý artefakt zvaný Srdce Noci, který kdysi patřil Nyx a jediný může netvora zastavit. Fanfikce na S čerty nejsou žerty Kapitola 1 – Stíny v pekle Peklo se začalo třást. A začali se objevovat černé praskliny, které pohlcovali čerty.  A dělo se to nejen v pekle, také na zemi a v říši noci. Podle  hlášení čertů.  Lucifer byl z toho celý nervní, nevěděl co si o tom má myslet. Ani nevěděl, co to způsobuje.  Proto svolal radu, dokonce poslal i pro své syny Riliana a Aurelia. Syny bohyně Nyx.  „Víte někdo co to sakra má znamenat?!" začal Lucifer.  Všichni s sebou trochu škubli až na jeho syny. „Pane já myslím, že něco uteklo ze svého vězení."  začal j...

  Rainery Dneska večer se stalo něco zvláštního. Toulala jsem se s Nikki po školních pozemcích za úplňku a narazily jsme na upíří stopaře. Který nás obě označil. To je nadělení! Rodičům jsem ještě nenapsala o mojí koleji a teď ještě ze mě bude upírka! K tomu ještě mám schopnost oživit dotykem (nebo vyléčit) od narození. Hrůza prostě. Ale prý upíři mají zvláštní schopni tak třeba s Nikki budeme nějaké míti. Ale stejně je to hrůza! Proč si Nix musela vybrat zrovna nás. Kdyby jsme se nevyplížily ven. Obě jsme z toho rozřazení byli tak mimo že nám to moc nemyslelo. Ale koho by napadlo že nás označí stopař! Vždyť nejsme mudlové. Většinou po čarodějích a čarodějkách nejdou. S Nikky jsme došli do hradu, rozdělili se a šli každá do své koleje. Když jsem byla v pokoji, vzala jsem svůj pudr, zavřela se v koupelně a zamaskovala jsem svoje znamení. Dívala jsem se do zrcadla a z oči mi tekly slzy. Držela jsem si ruku na puse abych nekřičela a hleděla na sebe, připadalo mi že moje pleť, jež byla...

  Rainery Zrovna jsem se hádala se Scorpiusem, který říkal, že skončím v Mrzimoru, když přiletěla sova. Měla dopis. Pustila ho přede mnou a já se sklonila pro něj. Vzala jsem si ho do ruky a přečetla si, co na něm stálo. „To je dopis z Bradavic!" vykřikla jsem a s radostí objala bráchu. Naplňovalo mě štěstí. „Super," řekl a objal mě nazpět. Taky radostí bez sebe. Pak se zašklebil a řekl: „A půjdeš do Mrzimoru." řekl znova. „To teda nepůjdu!" zakřičela jsem na něj a odtáhla se. Běžela jsem za rodiči. „Mami, tati!" vpadla jsem jim do ložnice. Rodiče ještě spali, bylo teprve pět hodin ráno. „Copak je zlatíčko?" zeptala ospale máma. „Přišel mi dopis z Bradavic!" ukázala jsem ji ho. „To je skvělé Raini," řekl táta a pohladil mě po hlavě. „Zajdeme na Příčnou ulici pro věci?" zeptala jsem se. „Jistě zlatíčko," řekla maminka. Další den jsme šli na příčnou ulici a všechno potřebné nakoupili. Je prvního září a já se loučím s rodiči. Scorpiusse už...