Fanfikce

  Po náročném dni vládnutí se Král Thranduil konečně vrátil do svých komnat. Kde na něj čekal malý Legolas.  Thranduil: „Legolasi. Jdi spát.”  Legolas: „Aspoň jednu pohádku.” prosil.  Thranduil si povzdechl,  Kdysi dávno, když byl Temný hvozd ještě mladý a jeho stromy sahaly až ke hvězdám, vládl všem lesním zvířatům mocný jelen jménem Arawen . Na hlavě nosil zlaté paroží, které zářilo jako první paprsky ranního slunce. Jednoho dne do lesa přišla dlouhá zima. Řeky zamrzly, tráva zmizela pod sněhem a zvířata začala hladovět. Každý prosil krále jelenů, aby zachránil svůj vlastní rod jako první. Arawen však odmítl. Řekl: „Král není králem jen silných. Je králem všech, i těch nejslabších.“ Vyšel proto na nejvyšší horu, kde sídlil Duch lesa. Duch mu nabídl pomoc, ale za vysokou cenu. „Jestli chceš zachránit celý les, musíš se vzdát toho, co je pro tebe nejvzácnější.“ Arawen dlouho nepřemýšlel. Sklonil hlavu a obětoval své nádherné zlaté paroží. V tu chvíli se země pro...

  Malý Legolas se celý týden těšil, že s ním Thranduil půjde na procházku do lesa. Jenže král musí nečekaně řešit spor mezi elfy a svůj slib zrušil. Legolas si to vyloží tak, že na něj otec zapomněl. Tak se tedy zavřel po celý den ve svém pokoji. Odmítl jídlo, jít za kamarády a když za ním přišla služebná s tím,  že má jít na večeři, mlčel, jen ležel na posteli a objímal plyšového jelínka, kterého dostal od matky.  Dokonce odmítl i mluvit s otcem. Který mu chtěl vysvětlit proč nepřišel. Královi došlo, že omluva nebude stačit slovy.  Večer král odložil korunu a oblékl  si obyčejný plášť a šel za Legolasem. V rukou držel malý balíček.  Uvnitř je dřevěná píšťalka ve tvaru jelena, kterou Thranduil sám vyřezal během čekání na zasedání rady. Thranduil si sedl vedle postele. A tiše řekl: „Nikdy na tebe nezapomínám. Někdy mě jen povinnosti odvedou tam, kam bych jít nechtěl.“ Legolas se tváří uraženě ale po chvíli se  k němu přitulí i s plyšovým jelínkem. „Tak ...

  Sázka  „Ale ale náš Bambi.” Začal Lucifer. „Zase nic neděláš?”  „Náhodou toho dělám hodně, třeba dávám pozor na hotel vaší drahé dcerušky.” vysmál se mu Alastor.  Lucifer se zamračil. Ale vzápětí se usmál. „Vsadím se, že já během týden toho pro hotel zvládnu udělat více jak vy.”  Alastorvi se rozšířil úsměv. „Hahaha, to určitě.” odmlčel se. „Ale přijímám.” dokončil.  První den - Úklid  „ Nejdříve by jsme mohli uklidit celý vestibul. Kdo to nepokazí má bod.”  Alastor: „Fajn. Začni veličenstvo.”  Lucifer použil svojí pekelnou magii, aby všechen  nepořádek uklidil. Jenže jeho magie je příliš okázalá. Rozbil přitom několik soch a proměnil lustry ve zlaté svítící kachničky.  Lucifer: „Jejda.” zamumlal.  Alastor: „Teď já.”  Alastor vyvolal svoje stíny, kteří nejenže uklidili ale i opravili to co Lucifer pokazil.  „Fajn!  Vyhrál  si. Ale jen jedno kolo.” překřížil ruce na hrudi.  „Co dál veličenstvo.”  ...

  Marinette přišla za Adrianem, mu vyznat konečně svoji lásku. „Adriene," oslovila ho. „Ano Marinette," usmál se na ní. A dívka s culíku se začervenala. „J-já m-miluji tě," řekla koktavě Marinette. „Promiň Marinette, ale já miluju někoho jiného." řekl upřímně. Marinette s pláčem utekla na záchodky. Tam se zavřela do kabinky a plakala.    Uslyšela otevření dveří. „Marinette, jsi tady?" ozval se hlas dívky, kterou Marinette nenáviděla. „Co chceš Lilo," řekla otráveně. „Jen si s tebou promluvit." řekla Lila. Marinette se podivila, ale přesto otevřela. Utřela si uslzené oči a řekla:„Co chceš?" „Slyšela jsem tvůj  rozhovor s Adrianem. A bylo mi tě líto, vím jak se cítíš," položila ji ruku na rameno. Marinette vzlykla. Lila ji dala ruku na tvář a utřela ji slzy. Marinette pod návalem citů se o její ruku opřela. Lila se na ni usmála. „Vím, že jsme byly prakticky nepřítelkyně, ale teď jsem tady pro tebe." řekla Lila. „Děkuju." usmála se Ma...

  Kapitola 1: Zmizení Porsche Déšť bubnoval do oken sídla hlavní rodiny jako neúnavný posel špatných zpráv. Kinn stál u okna své pracovny a sledoval, jak se kapky rozbíjejí o černé sklo. Čtyři týdny. Čtyři nekonečné týdny od chvíle, kdy Porsche zmizel. Nikdo nic neviděl. Nikdo nic neslyšel. Žádné výkupné. Žádná zpráva. Žádná stopa. Jen prázdnota. A ta ho pomalu ničila. „Máme něco?" zeptal se chladně. Před stolem stáli Pete a Arm. „Nic nového," odpověděl Arm tiše. „Projeli jsme všechny kamery na trase, kudy Porsche jel po závodě. Jeho motorka byla nalezena u staré silnice za městem." Kinnovy prsty se sevřely. Závod. Toho večera se Porsche vracel domů sám. „A tělo? Krev? Známky boje?" Pete zavrtěl hlavou. „Nic." To bylo právě to nejhorší. Porsche se nedokázal vypařit do vzduchu. A přesto to tak vypadalo. Kinn zavřel oči. V duchu si vybavil poslední hádku. Porsche tehdy odešel naštvaný. Ne. Nevěřil, že by odešel dobrovolně. Porsche mohl být tvrdohlavý, vzteklý a o...