Ztracená dcera (2)

 Kapitola 2: Minulost Elariel (I)

Byl překrásný sluneční den a efí královská rodina byla na vyjížďce lesem.

Zastavili se na krásné luční louce a usadili se na ní, rozhodli se si udělat piknik.

Rodiče dvou dětí se bavili mezi sebou a mezitím jejich děti, dívka a chlapec, skotačily. Pak se ale stalo, že dívenku upoutal zářivý motýlek, vydala se ho tedy chytit. Ale pokaždé ji uletěl. Jak tak se ho snažila chytit se pořád vzdalovala od rodičů každým jedním krokem. Až se ocitla v lese.

Kde byli lidé, zlý lidé, ale to efátko nevědělo. Oslovila je. „Ahoj," řekla v elfštině. Muži se otočili. „Ale ale co pak tady máme," řekl jeden z nich a usmál se úlisně.
„Elfí dítě." řekl druhý.
„Jsem Elariel." představila se princezna.
Jeden se naklonil k tomu druhému a něco mu zašeptal. Ten druhý přikývl. Oba se na sebe usmáli.

„Já jsem Maraz, a tohle jsou moji kamarádi," přestavil se jejich vůdce. „Elariel, chceš vidět něco lepšího než je ten motýlek co tu poletuje?" zeptal se.

„Anoo," vypískla Elariel.

„Tak nás následuj." nařídil Maraz.

Elariel tak učinila. Vedli ji ven z lesa. Jakmile ji vyvedli, chytli ji a svázali ruce a nohy. „Hej co to děláte?!" vykřikla zděšeně. Oni ji ale neodpověděli. Jen ji zacpali pusu hadrem. A hodili ji do vozu, klece, tahnutým koňmi.