Fanfikce

  Brumbál byl na obchůzce kolem Bradavic, byla jasná noc. Když se obloha zabarvila do černa pak na jedno místo poblíže zakázány ho lesa se objevil proud světla ze všech sedmi barev. Brumbál se podivil a vydal se tam, potkal tam zraněného sotva jedenácti letého chlapce s černými vlasy, ve zvláštním oblečením. Jakoby nepocházel od tud. „Dítě Hvězd." řekl si a opatrně ho vzal do vnitra Bradavic. Brumbál opatrně položil zraněného chlapce na pohovku v ředitelně. „Albusi... čí dítě to je?" zeptala se Minerva a poklekla k němu. Chlapec spal neklidně a v prstech mu tančily drobné zelené jiskry. „To právě nevím," odpověděl Brumbál tiše. „Ale obávám se, že nepochází z našeho světa." Minerva se na dítě podívala. Vypadalo sotva na jedenáct let. „A co s ním bude?" Brumbál se usmál svým záhadným způsobem. „Myslím, že bude potřebovat domov. A někoho, kdo ho naučí, že moc není totéž co osud." Minerva si povzdechla. „To znamená, že ho chcete svěřit mně, že?" „Napadlo ...

  Epilog - Nový začátek Pohled Shen Yulan Jeden rok. Uběhl celý rok od pádu Nebeské věže. Od smrti Mo Yuana. Od noci, která změnila celý můj život. Seděla jsem na větvi staré švestky a líně pozorovala oblohu. Pod sebou jsem slyšela známý hlas. „Shen Yulan!" Usmála jsem se. „Ano?" „Okamžitě slez dolů!" „Ne." „Máme vyrazit před hodinou!" „To zní jako problém." „Je to tvůj problém!" Lin Meihua stála pod stromem s rukama založenýma na hrudi. Přesně jako vždy. Některé věci se zkrátka nikdy nezmění. Seskočila jsem dolů. Přistála přímo před ní. „Dobré ráno." „Je poledne." „Dobré poledne." „Jsi nemožná." „A ty mě stejně miluješ." Meihua protočila oči. „Bohužel." Políbila mě na tvář. „Pojď." „Kam dnes?" „Do Yunmengu." „To zní daleko." „Protože je to daleko." „Výborně." Společně jsme vyrazily po cestě vedoucí mezi lotosovými poli. Po roce míru se svět pomalu uzdravoval. Kultivátoři znovu cestovali mezi...

  Kapitola 14 - Lotosový slib Pohled Shen Yulan Obloha hořela. Rudé blesky křižovaly nebesa. Hora pod námi se rozpadala. A uprostřed všeho stál Mo Yuan. Silnější než kdykoliv předtím. „Myslíte si, že mě zastavíte?!" Jeho hlas otřásl celým údolím. Lan Wangji a Wei Wuxian společně zaútočili. Bichen zazářil modrým světlem. Chenqing rozezpívala armádu duchů. Jenže Mo Yuan oba odhodil jediným mávnutím ruky. „Příliš slabí!" Nieové vyrazili vpřed. Jiangové vytvořili ochrannou formace Lanové posílili pečetě. Ale Mo Yuan stále postupoval. Jako přírodní katastrofa. Jako konec světa. Vedle mě stála Meihua. „Dochází nám čas." Přikývla jsem. „Já vím." Pak jsem si vzpomněla na matčina slova. "Řád nikdy nezanikl." A na medailon kolem krku. Náhle mě něco napadlo. „Meihuo." „Ano?" „Pečeť nebyla vytvořena jedním člověkem." Její oči se rozšířily. Okamžitě pochopila. „Musí ji vytvořit více lidí." „Přesně." Jenže původních dvanáct strážců už bylo mrtvý...

  Kapitola 13 - Pád Nebeské věže Pohled Shen Yulan „Mami!" Můj výkřik se ztratil v oslepujícím světle. Když záře konečně zmizela, chrám už neexistoval. Zůstala jen obrovská proláklina v zemi. Kameny. Prach. A ticho. Děsivé ticho. „Shen Lian..." Zašeptal Wei Wuxian. Nikdo nepromluvil. Nikdo se nepohnul. Protože všichni věděli, co se právě stalo. Klesla jsem na kolena. Nedokázala jsem odtrhnout oči od místa, kde před okamžikem stála moje matka. Poslední strážce. Poslední člen Řádu Stříbrného lotosu.

Kapitola 12 - Cena oběti   Pohled Shen Yulan Obloha byla stále rudá. Vítr hvízdal mezi střechami sídla klanu Shen. A pod námi se odehrávala bitva. Kultivátoři z klanů Lan, Nie a Jiang bojovali proti loutkám ovládaným Mo Yuanem. Jeden za druhým padali. Ne mrtví. Ale vyčerpaní. Protože proti nim stáli jejich vlastní přátelé.

  Kapitola 11 - Probuzení temnoty Pohled Shen Yulan „Hledáme dceru posledního strážce." Ta slova mi zněla v hlavě ještě dlouho poté, co učedník odešel. V místnosti zavládlo ticho. Nikdo nevěděl, co říct. Ani Wei Wuxian. Ani Lan Qiren. Ani moje matka. „Takže už to vědí." Shen Lian přikývla.

  Pohled Shen Yulan Po návratu do sídla klanu Shen jsem měla pocit, že se celý svět změnil. Možná to bylo tím, že jsem konečně věděla o Meihuiných citech. Možná tím, že jsem jí své city opětovala. A možná tím, že se kolem nás začínalo dít něco mnohem nebezpečnějšího. Protože hned po návratu nás čekala moje matka. A nevypadala dobře.

  Pohled Shen Yulan Najít zmizelého učedníka se ukázalo být mnohem těžší, než jsme čekaly. Celý den jsme sledovaly stopy. Několikrát jsme narazily na podivné symboly lotosu a měsíce. Jednou nás dokonce napadla démonická bytost připomínající stín bez tváře. Až k večeru se nám podařilo najít opuštěnou horskou svatyni. Právě tam jsme našly pohřešovaného učedníka klanu Jiang. Byl živý. Vyčerpaný, ale živý. A hlavně měl stále svou duši. To byla dobrá zpráva. Špatná zpráva byla, že cesta zpět vedla přes horský průsmyk. A venku se už stmívalo. ⸻ Nakonec jsme se rozhodly přenocovat na vrcholku kopce. Nedaleko rostl starý lotosový strom. Pod jeho větvemi jsme rozdělaly malý oheň. Zachráněný učedník spal zabalený v plášti. Hlídku jsme držely jen my dvě. Poprvé po dlouhé době bylo ticho. Klidné ticho. Nad hlavou zářily tisíce hvězd. Tak jasných, že se zdály být na dosah ruky. „Jsou krásné." Otočila jsem se. Meihua sledovala oblohu. Ve světle ohně vypadala jinak. Měkčeji. Zranitelněji. „Jo....