Lotos mezi stíny (7)

 Pohled Shen Yulan

„Pak byl její život v nebezpečí."

Ta slova mi zněla v hlavě celou cestu zpátky.

Nikdo příliš nemluvil.

Dokonce i Wei Wuxian byl nezvykle tichý.

Lan Wangji kráčel vedle něj a čas od času si s ním vyměnil pohled.

Matka šla v čele skupiny.

Vypadala klidně.

Já ji však znala až příliš dobře.

Byla vyděšená.

A to mě děsilo ještě víc.

Po návratu do sídla klanu Shen byla svolána mimořádná porada.

Tentokrát nám mladším zakázali vstup.

Samozřejmě jsme neposlechly.

Já, Shen Lin a Lin Meihua jsme seděly na střeše nad zasedací síní.

„Jednou nás zabijí," zamumlala Shen Lin.

„Ale ne dnes."

„To říkáš pokaždé."

„Protože mám pokaždé pravdu."

Lin Meihua si povzdechla.

„Ticho. Snažím se poslouchat."

Naklonily jsme se blíž.

⸻

„Musíme ji chránit."

Poznala jsem hlas své matky.

„Právě proto ji chtějí."

„Jste si jistá?" zeptal se někdo z klanu Jiang.

„Ano."

„Pokud se rozšíří zpráva o svitku, nebude v bezpečí."

Svitku?

Mluvili o mně?

Zmateně jsem se zamračila.

Pak se ozval Wei Wuxian.

„Otázka zní proč."

„Proč právě Yulan?"

Nastalo dlouhé ticho.

A pak matka pronesla větu, která nám všem vyrazila dech.

„Protože svitek se otevřel pouze jí."

Vtom se uvnitř ozval další hlas.

Patřil jednomu ze starších z klanu Nie.

„Před třemi dny byl přepaden posel našeho klanu."

V místnosti zavládlo ticho.

„A včera zmizeli dva kultivátoři klanu Jiang."

„Totéž se stalo u nás," řekl jeden z Lanů.

„Někdo hledá dívku spojenou s pečetí."

Pocítila jsem mráz.

Dívku?

To jako mě?

⸻

Vtom pod námi zapraskla taška.

„Sakra."

„Yulan..."

„Já za to nemůžu!"

Prask.

A střecha se propadla.

⸻

O několik vteřin později jsme všechny tři dopadly doprostřed porady.

Přímo před Lan Qirena.

Ticho.

Naprosté ticho.

„Ahoj," pípla jsem.

⸻

Lan Qiren zavřel oči.

Velmi pomalu.

Jako člověk, který přemýšlí, jestli vražda spadá mezi přijatelná řešení.

„Shen."

„Ano?"

„Yulan."

„Ano?"

„Vypadni."

Neváhala jsem.

⸻

O deset minut později jsme seděly na nádvoří.

Tentokrát pod dohledem několika učedníků.

„Takže po tobě někdo jde," řekla Shen Lin.

„Zdá se."

„Jak se cítíš?"

„Upřímně?"

„Ano."

„Strašně."

Poprvé se nikdo nesmál.

⸻

Když se začalo stmívat, přišel jeden z učedníků.

„Shen Yulan?"

„Ano?"

„Madam Shen tě volá."

Vstala jsem.

„Jdu."

⸻

Matka čekala ve své pracovně.

Nebyla sama.

Vedle ní stáli Lan Wangji a Wei Wuxian.

To nebylo dobré znamení.

Vůbec.

„Posaď se," řekla matka.

Udělala jsem to.

„Co se děje?"

Podívala se na mě.

„Od dnešního dne nebudeš chodit nikam sama."

„Cože?"

„Je to příliš nebezpečné."

„Mami—"

„Ne."

„Ale—"

„Ne."

„Tohle začíná být otravné."

Wei Wuxian se pousmál.

„V tom případě tě jistě potěší další zpráva."

Zúžila jsem oči.

„Jaká?"

„Budeš mít doprovod."

„Koho?"

V tu chvíli se otevřely dveře.

Dovnitř vstoupili tři mladí kultivátoři.

Jeden z klanu Lan.

Jeden z klanu Nie.

Jeden z klanu Jiang.

„Co to má být?" zeptala jsem se.

Matka se usmála.

Tentokrát poprvé za celý den.

„Tvoji noví spojenci."

A někde daleko, v temnotě hor, otevřel neznámý muž oči.

V ruce držel seznam jmen.

Některá byla již přeškrtnutá.

Jiné ne.

Jeho pohled se zastavil na jediném jménu.

Shen Yulan.

A pomalu se usmál.

„Brzy se setkáme."