Světlo a Stín (P)
Dvě dívky, dva světy
Bradavice tiše stály na kraji zimní noci. Vítr se lámal o kamenné věže, jako by se snažil proniknout dovnitř a šeptat staré příběhy o tom, co se tu rodí, když se magie probouzí. Ale tentokrát se neprobouzela běžná magie.
Tentokrát povstávalo něco, co nemělo nikdy existovat – světlo a stín v jednom osudu.
Sera Malfoyová seděla sama v opuštěné učebně, jen světlo měsíce kreslilo ostré linie po její tváři. V prstech svírala stín, skutečný kus magie, která pulzovala jako živý tvor. Temná, neklidná, poslušná jen její vůli.
Byla Malfoyová.
Byla stín.
Byla všechno, co svět nazývá nebezpečím.
A přesto v ní rostl neklid, který nedokázala pojmenovat. Něco ve vzduchu se měnilo. Něco, co nedokázala ovládnout ani zastavit.
Když se z hluboké tmy ozval krok, stín v její dlani se zavlnil.
Někdo přicházel.
Někdo, kdo neměl být viděn.
V tu samou chvíli, v jiné části hradu, tiše kráčela dívka s kaštanovými vlasy a očima, které zářily, jako by v nich hořela samotná duše světla. Lilya Potter. Dřív skrytá. Ukrytá. Odtajněná až dnes.
Její magie kolem ní tančila, měkká a teplá. Nebyla silná v útocích, ale byla starobylá, hluboká a jiná než vše, co se kdy v Bradavicích objevilo. Zatímco kráčela k Velké síni, celá škola šeptala. Potterová. Další Potterová. Jemná. Tichá. Proč ji nikdo neznal?
Ale Lia je neslyšela.
Slyšela jen tlukot hradu. Tlukot magie. A tlukot... něčeho cizího. Temného. A přesto zvláštně známého.
Zastavila se.
Ta síla... někam ji volala.
A v daleké části hradu, kde se stín setkával se světlem, se poprvé spojily dvě magie, které neměly být nikdy blízko sebe.
Serin stín náhle zhasl.
Liyina světelná magie se zachvěla.
Dva dechy, dva různé světy, dva osudy.
Nikdo v Bradavicích tehdy netušil, že právě tato noc změní rovnováhu kouzel.
Nikdo netušil, že dívka ze stínu a dívka ze světla srazí své cesty způsobem, který otřese i samotným Voldemortem.
A už vůbec nikdo netušil...
že se z jejich magií stane něco víc než moc.
Že se z nich stane láska.
Komentáře
Okomentovat