Sázka krále Pekla
„Ale ale náš Bambi.” Začal Lucifer. „Zase nic neděláš?”
„Náhodou toho dělám hodně, třeba dávám pozor na hotel vaší drahé dcerušky.” vysmál se mu Alastor.
Lucifer se zamračil. Ale vzápětí se usmál. „Vsadím se, že já během týden toho pro hotel zvládnu udělat více jak vy.”
Alastorvi se rozšířil úsměv. „Hahaha, to určitě.” odmlčel se. „Ale přijímám.” dokončil.
První den - Úklid
„ Nejdříve by jsme mohli uklidit celý vestibul. Kdo to nepokazí má bod.”
Alastor: „Fajn. Začni veličenstvo.”
Lucifer použil svojí pekelnou magii, aby všechen nepořádek uklidil. Jenže jeho magie je příliš okázalá. Rozbil přitom několik soch a proměnil lustry ve zlaté svítící kachničky.
Lucifer: „Jejda.” zamumlal.
Alastor: „Teď já.”
Alastor vyvolal svoje stíny, kteří nejenže uklidili ale i opravili to co Lucifer pokazil.
„Fajn! Vyhrál si. Ale jen jedno kolo.” překřížil ruce na hrudi.
„Co dál veličenstvo.”
„Hmm. Přivést nového hosta do hotelu, který tu zůstane.”
Druhý den - Nový démon
Lucifer přesvědčil jednoho démona aby přišel do hotelu. Ten zůstal. Alastor přivedl tři. Ale ti se vyděsili kvůli Niffty a utekli.
Lucifer:„Ano. Mám bod!”
Alastor: „Hmm.”
Lucifer:„Teď si dáme pauzu. Na zítřek něco vymyslete vy.”
Alastor:„Co takhle soutěž kdo udělá lepší večeři?”
Třetí den- Zábavný program
Byl večer. Lucifer a Alastor byli v kuchyni.
Lucifer se rozhodl pro krémovou dýňovou polévku jako předkrm, pečené jehněčí s bylinkami s pečenou zeleninou a jako dezert jablečný koláč.
Ale jeho vaření bylo poněkud chaotické, všude létalo nádobí. Vaggie málem přizabila pánev. „Lu mohl by jste nepoužívat u vaření magii?” zeptala se ho. „Takhle tu akorát někoho přizabijete.”
Lucifer se zarazil. „Hmm asi jo.” A luskl prsty. Nádobí a ingredience přestali levitovat a přistáli hezky bezpečně na místo, kam je chtěl mít.
Vaggie se vydala zkontrolovat Alastora. Ale ten ji vyhodil.
Mezitím Lucifer, který už měl hotovo. Šel prostřít stůl. Na stůl jako dekoraci dal malé gumové kačenky a nápoje servíroval s brčky ve tvaru kačenek.
Byl čas večeře. Lucifer podával své jídlo jako první. Všichni se sešli.
Angel: „Pane jo, i tvoje večeře má kačenky?“
Lucifer: „Samozřejmě. Dodávají noblesu.“
Alastor: „Já bych řekl spíš jistou… posedlost.”
Lucifer: „To říká jelen s mikrofonem.“
Jídlo chutná výborně. Alastor po prvním soustu překvapeně zvedne obočí.
„Musím uznat, Vaše Veličenstvo… čekal jsem katastrofu.“
Lucifer se samolibě usměje.
„Jsem král. Opravdu sis myslel, že neumím vařit?“
Alastor se ušklíbne.
„Ne. Jen jsem doufal.“
„Teď jste na řadě vy Bambi.”
Alastor luskl prsty a špinavé nádobí zmizlo. I Luciferova dekorace.
Alastor podával jako předkrm Krevetový bisque, jako hlavní chod Jambalaya s domácím kukuřičným chlebem, a jako dezert Beignets s nápojem kávou s čekankou typickým pro New Orlens.
Alastorovo prostírání bylo červeno-černé.
Když Charlie ochutnala první sousto, nadšeně vykřikla
„Alastore! To je úžasné!“
Angel Dust si přidá hned dvakrát.
Husk jen zamručí:
„Nenávidím, že musím přiznat, že vaříš líp než většina restaurací.“
Lucifer ochutná jambalayu, odloží vidličku a s povzdechem řekne:
„Nerad to přiznávám… ale tohle je opravdu výborné.“
Alastor se jen zdvořile usměje.
„Děkuji, Vaše Veličenstvo. Kultura stolování je umění. A umění by se nikdy nemělo uspěchat
Alastor si upravil rukavice a s typickým širokým úsměvem zamířil ke dveřím pokoje sester.
Za dveřmi se ozýval křik.
„Ty jsi mi ukradla šaty!“ rozčilovala se Violet.
„Neukradla! Jen jsem si je půjčila!“ odsekla Blue.
„Na tři měsíce?!“
Alastor bez zaklepání otevřel dveře.
„Dobrý den, dámy.“
Obě sestry se otočily.
„Co chcete?“ zavrčela Violet.
„Slečna Charlie mě požádala, abych vám pomohl vyřešit... ehm... tento hlasitý rozhovor.“
„Do toho vám nic není!“ vyštěkla Blue.
Alastorův úsměv se ještě rozšířil.
„Obávám se, že už ano.“
V místnosti zapraskalo rádio.
Stěny na okamžik potemněly a za Alastorem se objevily dlouhé černé stíny s planoucíma očima.
Sestry okamžitě zmlkly.
„Takže,“ pokračoval naprosto klidným hlasem, „která začne?“
Violet si odkašlala.
„Blue mi pořád bere moje věci. Oblečení, šperky... dokonce i parfém.“
Blue si založila ruce.
„Protože si všechno schovává jen pro sebe! Jsme sestry!“
Alastor chvíli mlčel.
„Hm... zajímavé.“
Podíval se nejprve na Violet.
„Když vám sestra něco vezme, jste rozzlobená.“
Pak na Blue.
„A vy si myslíte, že máte právo si to půjčit, aniž byste se zeptala.“
Obě přikývly.
„Takže ani jedna neposlouchá tu druhou.“
„To není pravda!“ vykřikly současně.
Alastor se pobaveně zasmál.
„Právě jste mi dokázaly, že mám pravdu.“
V místnosti zavládlo ticho.
Alastor pomalu přešel ke skříni.
„Kolik těch šatů vlastně máte?“
„Asi čtyřicet...“ zamumlala Violet.
„A vy?“ otočil se na Blue.
„Asi deset.“
„Aha.“
Zamyslel se.
„Takže problém nejsou šaty.“
Sestry nechápavě zamrkaly.
„Problém je důvěra.“
Blue sklopila oči.
„Já jen... chtěla jsem někdy vypadat stejně hezky jako Violet.“
Violet překvapeně zvedla hlavu.
„Cože?“
„Všichni tě obdivují... a já jsem vždycky ta druhá.“
Violet ztichla.
Po chvíli si povzdechla.
„Kdybys mi tohle řekla... nikdy bych se na tebe nezlobila.“
Blue se nejistě usmála.
„Promiň.“
„Já taky.“
Alastor si spokojeně oprášil rukávy.
„Výborně.“
Obě sestry se na něj podívaly.
„A teď pravidla.“
Jeho hlas opět získal ten zvláštně veselý tón.
„Zaprvé – žádné půjčování bez dovolení.“
Blue přikývla.
„Zadruhé – jednou týdně si můžete uspořádat sesterský večer a vybírat oblečení společně.“
Violet se usmála.
„A zatřetí...“
Alastorův úsměv se nebezpečně rozšířil.
„Pokud se znovu uslyším hádat vás dvě přes celý hotel... osobně vás přihlásím do mé rozhlasové show, kde budete svůj spor řešit před celým Peklem.“
Obě sestry zbledly.
„Nebude to potřeba!“ vyhrkly současně.
„Výborně.“
Alastor se uklonil.
„Přeji vám příjemný den, dámy.“
Když odešel z pokoje, zpoza dveří ještě zaslechl:
„Promiň.“
„Ty taky.“
Na jeho tváři se objevil spokojený úsměv.
„Mise splněna.“
Lucifer si tiše povzdechl.
„Proč jsem tušil, že na mě zbyde zrovna bývalý pár...“
Charlie se na něj povzbudivě usmála.
„Protože věřím, že to zvládneš.“
Lucifer jen něco zamručel a vydal se na balkon.
Ještě než otevřel dveře, slyšel hádku.
„Ty jsi mi zničil život!“ křičela Ravena.
„Já? To ty jsi odešla!“ bránil se Mare.
„Protože jsi mě neposlouchal!“
„A ty jsi neposlouchala mě!“
Lucifer si promnul kořen nosu.
„Tohle bude dlouhý den...“
Otevřel dveře.
„Tak dost!“
Oba se otočili.
„Král Pekla?“ vydechl Mare.
„Ano. A pokud nepřestanete křičet, uslyší vás i ti na druhém konci Pekla.“
Oba zmlkli.
Lucifer přešel k zábradlí a opřel se o něj.
„Tak. Kdo začne?“
Ravena se nadechla.
„Rozešli jsme se před rokem. Pořád mi vyčítá, že jsem odešla.“
„Protože jsi odešla bez jediného vysvětlení!“ skočil jí Mare do řeči.
„Vysvětlení jsem ti dávala celé měsíce! Jen jsi mě neposlouchal!“
Lucifer zvedl ruku.
„Jeden mluví. Druhý poslouchá.“
Mare sklopil pohled.
„Pokračujte.“
Ravena si povzdechla.
„Chtěla jsem, aby náš vztah fungoval. Ale Mare pořád pracoval. Když jsme byli spolu, stejně myslel na něco jiného.“
Lucifer přikývl.
„Rozumím.“
Pak se otočil na Marka.
„A vy?“
Mare si promnul zátylek.
„Já... jsem si myslel, že když budu tvrdě pracovat, budeme se mít líp.“
„Řekl jste jí to někdy?“
Mare ztuhl.
„Ne.“
Lucifer pokýval hlavou.
„Takže oba jste něco chtěli... ale ani jeden jste to tomu druhému pořádně neřekli.“
Nastalo ticho.
Lucifer chvíli mlčky hleděl na panorama Pekla.
„Víte... vztahy nejsou o tom, kdo má pravdu.“
Oba na něj překvapeně pohlédli.
„Jsou o tom, jestli jste ochotní jeden druhého opravdu poslouchat.“
Na okamžik se odmlčel.
„A někdy... i když se dva lidé milují... prostě jim to nevyjde.“
Ravena sklopila oči.
„Takže jsme udělali správně?“
Lucifer se smutně pousmál.
„To nemohu rozhodnout za vás.“
Pohlédl nejprve na Marka, potom na Ravenu.
„Ale můžete se rozhodnout, jestli budete celý život nenávidět jeden druhého... nebo si odpustíte a půjdete dál.“
Mare dlouho mlčel.
Pak udělal krok k Raveně.
„Mrzí mě... že jsem tě neposlouchal.“
Ravena se usmála.
„A mě mrzí, že jsem odešla, aniž bych ti dala poslední šanci.“
„Přátelé?“
Chvíli váhala.
Nakonec natáhla ruku.
„Přátelé.“
Mare ji stiskl.
Lucifer se pousmál.
„Výborně. To je mnohem lepší.“
Když odcházel z balkonu, Ravena ho zastavila.
„Vaše Veličenstvo?“
„Ano?“
„Děkujeme.“
Lucifer se jen lehce usmál.
„Není zač.“
Jakmile zavřel dveře, opřel se o ně a tiše si oddechl.
„Charlie měla pravdu... někdy stačí lidi přimět, aby se konečně poslouchali.“
V tu chvíli se na chodbě objevil Alastor.
„Tak co, Vaše Veličenstvo? Rozchod číslo dvě jste nezpůsobil?“
Lucifer protočil oči.
„Na rozdíl od tebe jsem je nemusel děsit stíny.“
Alastor se zasmál svým typickým rádiovým smíchem.
„Každý máme své metody.“
„A přesto to vypadá, že jsme oba uspěli.“
Oba se podívali na Charlie, která právě přicházela s Vaggie.
Charlie se usmála.
„Zdá se, že dnešní kolo končí remízou.“
Šestý den- Reklama
Po včerejší remíze Charlie připravila další disciplínu.
Všichni se sešli v hale hotelu.
Charlie se usmála.
„Dnešní úkol je jednoduchý. Musíte vytvořit reklamu na Hazbin Hotel. Cílem je přilákat co nejvíce nových hostů. Máte čas do večera.“
Lucifer si založil ruce.
„Reklama? To je moje parketa.“
Alastor se jen pousmál.
„Nuže, uvidíme, zda moderní způsoby skutečně předčí klasické rádio.“
Luciferova reklama
Lucifer proměnil vstupní halu v improvizované filmové studio.
„Charlie! Ty budeš hlavní hvězda.“
„Já?“ překvapilo ji.
„Samozřejmě. Hotel je přece tvůj.“
Angel Dust si nasadil sluneční brýle.
„A já budu sexy host!“
„To sis ani nemusel připravovat,“ odvětil Husk.
Angel jen vyplázl jazyk.
Lucifer luskl prsty a kolem nich se objevily kamery vytvořené z magie.
„A... akce!“
Charlie se postavila před kameru.
„Vítejte v Hazbin Hotelu! Místě, kde dostane každý druhou šanci!“
Lucifer kolem ní vykouzlil zlaté světelné efekty, ohňostroj a stovky gumových kačenek, které proletěly kolem objektivu.
„Hej!“ vykřikl Angel. „Jedna mi přistála na hlavě!“
Niffty začala kačenky sbírat do náruče.
„Jsou roztomilé!“
Lucifer natáčel další záběry – luxusní pokoje, bar, společenskou místnost i Charlie, která objímala každého hosta.
Na závěr se postavil před kameru.
„Jsem Lucifer Morningstar. A pokud moje dcera věří, že se můžete změnit... možná byste tomu měli dát šanci i vy.“
Charlie dojatě zamrkala.
„To bylo krásné, tati.“
Lucifer se vítězoslavně usmál.
„Já vím.“
Alastorova reklama
Když se setmělo, Alastor si postavil starý mikrofon doprostřed haly.
Ozvalo se zapraskání rádia.
„Dobrý večer, milí posluchači...“
Celý hotel zahalilo červené světlo.
„Máte pocit, že jste v Pekle ztratili směr? Že už vás nic nebaví? Pak pro vás máme nabídku!“
Jeho hlas se začal šířit magickými rádiovými vlnami po celém Pekle.
„Hazbin Hotel nabízí střechu nad hlavou, teplé jídlo, příjemnou společnost... a princeznu Pekla osobně!“
Charlie se začervenala.
„Alastore...“
„Nebojte se! Personál vás přivítá s úsměvem.“
V tu chvíli kamera zabrala Huska, který otráveně leštil sklenici.
„Mluv za sebe...“
Angel Dust se objevil vedle něj.
„A já vám ukážu, kde je nejlepší zábava!“
„A já uklidím pokoj!“ vykřikla Niffty.
Alastor pokračoval.
„Hazbin Hotel. Jediné místo v Pekle, kde můžete začít znovu.“
Nakonec se jeho úsměv ještě rozšířil.
„A pokud ne... alespoň budete mít kde bydlet.“
Rozhlasové vysílání skončilo hlasitým zapraskáním.
Neuběhla ani hodina a před hotelem se začala tvořit fronta démonů.
Charlie nevěřila vlastním očím.
„Tohle... tohle je snad rekord!“
Angel vykoukl z okna.
„Páni, oni se sem fakt hrnou!“
Vaggie začala počítat nové hosty.
„Luciferova reklama přivedla dvanáct démonů.“
Pak se podívala na druhý seznam.
„Alastorova... dvacet.“
Lucifer překvapeně zamrkal.
„Dvacet? Jak?“
Alastor si upravil motýlka.
„Staré rádio má stále své kouzlo, Vaše Veličenstvo.“
Lucifer si povzdechl.
„Dobře... tenhle bod je tvůj.“
Charlie se usmála a zapsala výsledek na tabuli.
Alastor – 5 body.
Lucifer – 5 body.
Alastor se pobaveně podíval na Lucifera.
„Zdá se, že zítřejší poslední disciplína rozhodne, zda odejdete se ctí... nebo jako poražený.“
Lucifer se sebevědomě usmál.
„Ještě není konec, Bambíku.“
Alastor se zasmál svým typickým rádiovým smíchem.
„Na to se těším.“
Sedmý den- Krize
Charlie svolala všechny do haly.
„Dnešní disciplína rozhodne o vítězi.“
Lucifer se usmál.
„Konečně.“
Alastor si upravil motýlka.
„Posloucháme.“
Charlie se nadechla.
„Dnešní úkol není o tom, kdo je silnější nebo chytřejší.“
Oba se na ni překvapeně podívali.
„Chci, abyste společně připravili Den otevřených dveří Hazbin Hotelu. Přijdou desítky démonů a vy dva budete muset ukázat, že hotel stojí za návštěvu.“
„Společně?“ zamračil se Lucifer.
„To nebylo součástí sázky,“ namítl Alastor.
Charlie se usmála.
„Právě proto je to poslední úkol.“
Samozřejmě se začali hádat hned po pěti minutách.
„Výzdoba bude zlatá,“ prohlásil Lucifer.
„Červená,“ opravil ho Alastor.
„Zlatá.“
„Červená.“
„Zlatá!“
„Červená.“
Charlie si povzdechla.
„Kluci...“
Vaggie jen zakroutila hlavou.
„Jsou horší než děti.“
Nakonec se dohodli na kombinaci obou barev.
Lucifer připravil honosnou výzdobu, světla a hudbu.
Alastor zajistil občerstvení, program a organizaci.
Kupodivu jim to spolu začalo fungovat.
Když už bylo všechno připravené, ozvala se rána.
Dveře hotelu se rozletěly.
Dovnitř vstoupila skupina několika mocných hříšníků.
„Tak tohle je ten slavný Hazbin Hotel?“
Jeden z nich se zasmál.
„Slyšeli jsme, že se tu démoni napravují.“
Druhý převrátil stůl s občerstvením.
Hosté začali panikařit.
Charlie udělala krok vpřed.
„Prosím, nemusíte—“
Vůdce skupiny ji odstrčil.
Luciferovi potemněly oči.
„Na mou dceru nesahej.“
Alastorův úsměv zmizel jen na zlomek sekundy.
„To nebylo příliš zdvořilé.“
Vůdce vytasil zbraň.
Lucifer luskl prsty a kolem Charlie se objevil ochranný štít.
Alastor mezitím vyvolal své stíny, které sevřely útočníky.
„Nechte hotel být,“ pronesl klidně.
„Nebo budete litovat.“
Útočníci se jen zasmáli.
Rozpoutal se krátký, ale prudký souboj.
Jeden z démonů se pokusil zaútočit na Alastora zezadu.
Lucifer si toho všiml jako první.
„Pozor!“
Zastavil útok dřív, než zasáhl svůj cíl.
O chvíli později další démon seslal kouzlo přímo na Lucifera.
Alastor luskl prsty.
Černé chapadlo kouzlo odrazilo.
„Nemohu přece dovolit, aby můj soupeř padl před koncem soutěže.“
Lucifer se pousmál.
„To bych od tebe skoro čekal.“
Společně protivníky během několika minut přemohli.
Ti raději utekli.
Hotel byl sice trochu poničený, ale všichni hosté byli v bezpečí.
Charlie se usmála.
„Tak... myslím, že znám výsledek.“
Lucifer se podíval na Alastora.
„No?“
„Oba jste splnili úkol.“
„Ale vítěz může být jen jeden,“ namítl Alastor.
Charlie zavrtěla hlavou.
„Ne.“
Všichni se na ni podívali.
„Celý týden jste se snažili dokázat, kdo z vás je lepší.“
Usmála se.
„Jenže dnes jste dokázali něco jiného.“
Přistoupila k nim.
„Hazbin Hotel potřebuje vás oba.“
Nastalo ticho.
Vaggie přikývla.
„Kdybyste nespolupracovali, ten útok by neskončil dobře.“
Angel Dust se usmál.
„Takže... remíza?“
Charlie přikývla.
„Remíza. Konečný stav je 6 : 6.“
Lucifer se podíval na Alastora.
„To znamená, že jsme oba neprohráli.“
Alastor se zasmál svým typickým rádiovým smíchem.
„A zároveň ani nevyhráli.“
Lucifer natáhl ruku.
„Dobrá hra, Bambíku.“
Alastor se na ni chvíli díval. Pak ji přijal.
„Dobrá hra, Vaše Veličenstvo.“
Charlie se usmála. Přesně takový konec si přála – ne vítězství jednoho nad druhým, ale důkaz, že když Lucifer a Alastor odloží svou rivalitu, dokážou společně ochránit hotel i jeho obyvatele.
Komentáře
Okomentovat