Nejsem Loki (P)

 

Mrazivý vítr Jotunheimu bičoval ledové pláně, zatímco hluboko v jeskyni se odehrávalo zrození, o kterém by jednou psaly prastaré legendy. Laufej, král obrů, shlížel na dvě novorozené děti, každé z nich zázrakem jiné. Jedno z nich, menší a křehčí, mělo pronikavé smaragdové oči a temně černé vlasy. Druhé dítě, větší a s bledou pletí, mělo oči modré jako zamrzlé fjordy a světlé vlasy, jež zářily jako polární záře.

„Jsou to bratři," pronesl šaman obrů, jeho hlas zněl jako praskání ledu. „Avšak jejich osudy jsou nerozlučně svázané s budoucností devíti světů. Jeden přinese chaos, druhý rovnováhu. Ale kdo z nich kterou cestu zvolí, je zahaleno mlhou času."

Laufej svraštil čelo. Otcovská hrdost byla zastíněna obavou. Jotunheim byl na pokraji zkázy, válka s Asgardem byla nevyhnutelná. Neměl čas vychovávat děti, natož takové, jejichž existence mohla být hrozbou nebo požehnáním. Když se země otřásla pod kroky armády Odina, Laufey se rozhodl – jedno z dětí zůstane v bezpečí, druhé bude obětováno osudu.

Boj skončil rychle. Odin, vítěz války, vstoupil do Laufeyho trůnního sálu, kde na něj čekalo překvapení. Na zemi leželo malé dítě – bledé, drobné a opuštěné. Odinova zbroj odrážela světlo ledových krystalů, když zvedl dítě do náruče. „Toto dítě bude mou trofejí," prohlásil. Netušil však, že toto rozhodnutí změní osud všech světů.

Mezitím druhé dítě, nyní ukryté v bezpečí hlubokých jeskyní, bylo svěřeno do péče jediné věrné služebnice Laufeyho. Dostal jméno Livi, což v jazyce obrů znamenalo „světlo naděje". Livi rostl daleko od války, nepoznamenán osudem svého bratra. Neměl ani ponětí, že tam venku, v říši bohů, žije jeho dvojče – Loki.

Ale osudu neunikne nikdo. A tak zatímco Loki kráčel cestou intrik a klamů, Liviho čas teprve přicházel. Bylo jen otázkou času, kdy se jejich cesty protnou. Kdy rovnováha začne bojovat s chaosem. Kdy pravda o jejich původu odhalí tajemství, které mělo zůstat skryté.

Svět zatajil dech. Dvojčata zrozená v chladu Jotunheimu čekala na chvíli, kdy proroctví započne.