Nejsem Loki (1)

 

Věrná služebnice Laufeyho svěřila Liviho do rukou své přítelkyně z Asgardu, Tiriře.

Tirira přijala chlapce jako vlastního a vychovala ho v klidu a bezpečí, daleko od hrozeb Jotunheimu. Livi tak vyrostl jako obyčejný asgardský voják, bez velkých ambicí a tužeb, žijící jednoduchý a nenápadný život. Přesto v sobě vždy cítil nepatrnou odlišnost, kterou si však nikdy neuměl vysvětlit.

V poslední době se ale něco změnilo. Začaly se mu zdát podivné sny.

Jedné noci se ocitl v nekonečné ledové pustině. V dálce uviděl postavu – sám sebe, ale s černými vlasy a temnými rysy. Postava na něj upřeně hleděla, a když k němu přistoupila, promluvila hlubokým, výsměšným hlasem.
„Proč jsi mě opustil?" zeptal se jeho temnější odraz.

Livi se vždy probouzel z těchto snů zmatený, s pocitem, že mu něco uniká. Nechápal, co to znamená, ale nemohl se zbavit dojmu, že to má co do činění s jeho minulostí.

Jednoho dne, při obchůzce u Bifröstu, všechno změnila náhoda.

Livi a jeho jednotka byli vysláni, aby prověřili podivné magické aktivity, které byly poblíž zaznamenány. Když dorazili na místo, našli tam Lokiho – boha klamu a lži , který se po dlouhé době vrátil do Asgardu. Loki na ně nečekal s otevřenou náručí. Ihned je napadl, a jeho moc byla drtivá.

Livi a jeho spolubojovníci se pustili do boje, ale když přišel čas, aby Livi čelil Lokimu sám, něco se změnilo. Loki, zvyklý na chaos a vítězství, náhle ztuhl. Když viděl Liviho tvář, zarazil se a zmateně si ho prohlížel.

„Ty... kdo jsi?" zeptal se Loki, jeho hlas poprvé zněl jinak – překvapeně, téměř nevěřícně. „Tvůj obličej... to není možné."

Tato chvilka zmatku ale nestačila. Loki rychle přemohl Liviho a omráčil ho.

Livi se probudil v temné jeskyni, kde se Loki ukrýval.

Když otevřel oči, Loki stál nad ním s rukama zkříženýma na prsou. „Nevěděl jsem, že Odin adoptoval dalšího ubožáka," řekl Loki s obvyklým sarkasmem. „Nebo snad ty sám netušíš, kdo jsi?"

Livi, zmatený a plný vzteku, se na něj obořil: „Jsem jen obyčejný voják. Nevím, o čem to mluvíš."

Loki se ušklíbl. „Skutečně? Ty jsi snad nevšiml těch podobných rysů v obličeji? Nebo stavby těla? A co ta jemná magie kolem tebe, kterou neumíš ovládat?"

Livi mlčel. Něco v Lokiho slovech ho bodalo hluboko v mysli.

Loki si povzdechl, jeho arogance ustoupila něčemu temnějšímu. „Tohle nejsou náhody. Jsi jako já. A já neuznávám konkurenci."

Loki však viděl, že Livi jeho slovům nevěří. Přistoupil k němu, vzal ho za ruku a s mocí svého kouzla probudil dávné vzpomínky. Livi náhle spatřil obrazy, které mu připadaly povědomé, přestože je nikdy neviděl: svůj příchod na svět, Laufeyho, který je oba držel, a okamžik, kdy je oddělili. Viděl Tiriru, která ho přijala jako své dítě.

Livi odvrátil pohled, jeho oči se zalily slzami. „Ne... to není pravda. Ukazuješ mi jen lež."

Loki zavrtěl hlavou, tentokrát bez výsměchu. „Tentokrát ne. Tentokrát je to pravda."

„Moji rodiče se mě vzdali," zašeptal Livi. „Prostě se mě vzdali."

Loki se pousmál, ale v jeho úsměvu byla hořkost. „Kdyby si tě nechali, umřel bys. Měl bys jim být vděčný, že tě dali jinam. Já jsem na rozdíl od tebe zůstal. A hádej co – taky mě nechali na pospas smrti."

Livi vzhlédl, jeho hlas zněl nejistě: „Myslíš...?"

Loki přikývl. „Jediný rozdíl mezi námi je ten, že tys dostal druhou šanci. Ale pamatuj, krev neoklameš, bratře."

Loki nakonec Liviho propustil, možná proto, že ho nepovažoval za hrozbu, nebo protože věděl, že si Livi musí najít vlastní cestu. Livi, zmatený a otřesený, se vrátil do Asgardu, ale všechno, co si o sobě myslel, bylo náhle jiné. Věděl jediné – musí zjistit, kdo skutečně je. A co znamená být bratrem Lokiho.