Kniha skrytého osudu (P)

 


PROLOG

Elara nikdy nevěřila na náhody, zakázaná část knihovny nebyla místem, kam by člověk dostal omylem...a už vůbec ne v noci, kdy Bradavice dýchali těžce a pomaleji než kdy jindy.

Přesto tam stála. A nebyla sama.

Vzduch kolem ní zchladl, svíce slabě zapraskala – a za jejími zády se objevil známý obrys.

„Elaro..."

Hlas, který slyšela naposledy před lety. Hlas, jenž jí zněl v hlavě v každém tichém okamžiku.

Otočila se.

Její matka. Ne živá. Ne mrtvá.
Průsvitná, klidná... a zoufale skutečná.

„Nemohu tě chránit navždy," řekla jemně. „Ale mohu tě dovést tam, kde pochopíš proč."

Ukázala do stínu mezi regály.

Tam ležela Kniha skrytého osudu.

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vítr mezi magnóliemi (1)

Obrázek
  Kapitola 1 – Mladý pán s vějířem Jarní vítr se proháněl mezi střechami  Oblačného zákoutí a rozezníval bambusové háje tichým šepotem. Učedníci z mnoha sekt se pomalu scházeli na další období studií. Hua Lin stál na kamenném schodišti a tiše si prohlížel slavné sídlo klanu Lan. Bylo přesně takové, jak si představoval. Klidné. Důstojné. Nádherné. „Mladý pane Hua?" Otočil se. Jeden z učedníků Lan mu pokynul, aby ho následoval. „Připravili jsme vám pokoj." „Děkuji." Hua Lin se usmál a vykročil za ním. Už po několika minutách si všiml něčeho zvláštního. Skupinka mladých kultivátorů postávala pod stromem a o něčem si šeptala. „Podívejte se na něj." „Zase kreslí." „Mladý pán Nie snad nikdy nedělá nic jiného." Několik z nich se zasmálo. Hua Lin jejich pohled následoval. Pod rozkvetlou magnólií seděl mladík v zelených šatech. V ruce držel rozevřený vějíř a soustředěně na něj maloval horskou krajinu. Jako by si vůbec nevšímal světa kolem sebe. „To je Nie Huaisang?...
Další informace

Omámený Wei Ying

Obrázek
  pohledu Lan Zhao Už dlouhou jsem zamilovaný do Wei Yinga, ale bohužel chodí s naším ,úžasným' Lan Wangjim. Naprosto ho za to nesnáším. A tak jsem se rozhodl pomstít. Svedu mu jeho Wei Yinga a vyspím se s ním. Mám plán. Pozvu ho na pálenku, to neodmítne. A pak ho omámím kouzlem. Tak a teď do akce. Támhle vidím Wei Yinga, samotného. Super. „Ahoj Wei Ying," pozdravil jsem. „Ahoj?" opětoval. „Promiň nevím tvoje jméno. „Lan Zhao se jmenuji a chtěl bych tě pozvat na skleničku pálenky." Wei Ying se usmál. „Tak dobře, ale myslel jsem, že Lanové nepijí." „Jak který," zasmál jsem se. První čas hotová. Teď druhá fáze. Opití. Zašli jsem do jedné hospody a objednali si pálenku Císařův úsměv. Já ještě nám zamluvil pokoj. Což Wei Ying nevěděl. „Na zdraví," přiťuknuli jsem si. Po dvou hodinách byl Wei Ying opilý. No konečně. A tak jsem se zvedl a zašel za roh a přeměnil se za Lan Wangjiho. Vrátil jsem se k němu. „Lan Zhan!" zavolal a políbil mě. Cítil jsem motý...
Další informace

Noční romance

Obrázek
  Zadaná slova: Střecha, pálenka, opilost, romance, útěk, cesta, hroby Wei Ying seděl na střeše sekty Gusu Lan, popíjel pálenku a užíval si výhled. Když v tu chvíli si všiml Lan Zhana jak se k němu blíží, Wei se dal na útěk. Lan Zhan za ním. Naháněli se po střeše dokud Wei Ying kvůli své opilosti nespadl. Lan k němu ihned přišel. Se starostí. Ale Wei se rychle vzpamatoval a zase utíkal dál. Vesele se u toho smál. Lan Zhan běžel za ním. Snažil se ho chytit. A dát potrestat. Naštěstí ještě neopustili Oblačné zákoutí, jinak by Lan dostal trest sám. Pořád se po střeše naháněli, ale najednou Wei Yinga napadlo ze střechy seskočit a utéct někam jinam. Běžel po cestě, která vedla k hrobům. Lan Zhan na něj zavolal:„Tam ne!" Nechtěl aby se opilý Wei Ying motal mezi hroby. Doběhl ho a vzal ho za ruku. Vedl ho do svého pokoje. Kde ho posadil na postel. Lan Zhan neodolal a políbil ho. Wei Ying se mu poddal. Byl to jejich první polibek. A Lan Zhan cítil příjemné teplo v podbřišku. Lehce opilý W...
Další informace