Hazbin Hotel - Zapomenutý princ pekla (3)

 

Kapitola 3- Důvod zapomnění

„Slib mi, že mě nebudeš znovu mlátit tou holí.Ani ničím jiným." zakňučel Aurelius v jejich objetí. 

Charlie se smutně zasmála. 

„Když to nebude nutné tak ne." odpovědel Lucifer. „Teď mi vypravěj o co šlo."

Posadili se na pohovku. Aurelius trochu nadskočil. Jak ho bolel zadek po výprasku. Nakonec se pohodlně usadil. 

Otec si sedl mezi své děti. Oba si k sobě přitiskl. 

Ostatní v místnosti radši byli zticha. I NIffty přestala pobíhat. Vaggie si se sedla k Charlie, kopí již odložila. 

Alastor, Husk a Angel Dust jen přihlíželi. Radši byli potichu.

„Dobrovolně jsem se inkarnoval na Zemi v utajení, abych zničil jednu nebezpečnou sektu, kteá ohrožovala více světů, vraždila nevinné a obzvláště děti." začal Aurelius. 

„Žil jsem třináct životů, zažil jsem třináct nepříjemných smrtí, dokud se mi je nepodařilo při čtrnáctém životě zcela zničit." Aurelius. 

„Čtrnáct životů." zopakoval Lucifer. 

„O kolik let jsme s tebou přišli." 

„Celkem? Asi kolem 150ti let." řekl Aurelius. 

„Já tě snad vypráskám řemenem." řekl Lucifer.  Chytil ho za ucho a zakroutil mu ho. Aurelius vyjekl. 

„Tati nech ho prosím." poprosila Charlie. 

Lucifer ho pustil. Aurelius si uraženě třel ucho. „Tos nemusel tati." 

Lucifer zamručel. Aurelius se k němu opět přitulil. Otec si povzdechl. „Trestu neunikneš." 

„Vždyť teď dostal trest, holí přes zadek." namítla Charlie. 

„To nestačí. Dostane i řemenem." Lucifer. 

„Tati ne!" sourozenci společně. 

„Jaké smrti jsi zažil?" zeptala se Niffty. 

„No to bych před tátou radši neřešil." Aurelius. 

Lucifer se zamračil. „Dělej vyprávěj. Nebo výprask odbrzdíš znovu hned a tady." 

„Tatínku..." zkusil Aurelius. 

„Ne." Lucifer.