Hazbin Hotel - Zapomenutý princ pekla (2)

  Kapitola 2 – Návrat vzpomínek

Lucifer zíral na Aurelia, jako by se díval do zrcadla.

V hale Hazbin Hotelu zavládlo naprosté ticho.

Najednou Luciferovi prudce vystřelila bolest do hlavy.

„Au..."

Zapotácel se a přitiskl si ruku ke spánku.

„Tati!" vykřikla Charlie a přiběhla k němu.

Jenže ve stejnou chvíli se za hlavu chytila i ona.

„Co... co se to děje?"

Aurelius udělal krok dozadu.

„Ne..."

Bolest zasáhla i jeho.

Před očima se mu začaly míhat útržky obrazů.

Malá Charlie běžící po paláci.

Lucifer, který ho učil létat.

Společné oslavy.

Smích.

Rodinné fotografie.

Pak jiný obraz.

Mladý Aurelius stál uprostřed zářícího magického kruhu.

Lucifer i Charlie byli v bezvědomí.

„Odpusťte mi..." zašeptal tehdy.

Položil obě ruce na kouzelný kruh.

„Musíte na mě zapomenout."

Z jeho dlaní vyšlehlo zlaté světlo.

Vzpomínka skončila.

Aurelius prudce otevřel oči.

„To..."

Ve stejnou chvíli Lucifer vytřeštil oči.

„To jsi byl ty."

Charlie se na něj nevěřícně podívala.

„Bráško..."

Aurelius sklopil hlavu.

„Ano."

Nikdo několik vteřin nepromluvil.

Luciferův hlas byl tichý.

„Ty jsi nám vymazal vzpomínky."

Aurelius pomalu přikývl.

„Ano."

„Mně."

„Ano."

„Charlie."

„Ano."

„Celému Peklu, které vědělo o tvé existenci."

„Ano."

Charlie udělala nejistý krok blíž.

„Proč?"

Aurelius zavřel oči.

„Protože jsem musel zmizet."

„To není odpověď."

„Byla to jediná možnost."

Lucifer sevřel pěsti.

„Vysvětluj."

Aurelius se zhluboka nadechl.

„Na Zemi působila sekta, která mě hledala. Nechtěli mě jen zabít. Chtěli se skrze mě dostat až k vám."

Charlie zbledla.

„K nám?"

„Ano. K celé rodině Morningstarových."

Lucifer mlčel.

„Kdyby věděli, že jsem tvůj syn, použili by mě jako návnadu."

„Takže..."

„Proto jsem vymazal všechny vzpomínky na svou existenci."

Lucifer pomalu skláněl hlavu.

Vzpomínky se vracely dál.

Viděl, jak Aurelius celé týdny studuje prastaré svitky.

Jak se loučí s Charlie.

Jak se naposledy otočí ve dveřích paláce.

A pak jeho poslední slova.

„Až bude všechno u konce... vrátím se domů."

Luciferovi se zlomil hlas.

„Ty hloupé dítě..."

Aurelius se smutně usmál.

„Já vím."

„Proč jsi nám prostě neřekl pravdu?"

„Protože bys mě nikdy nenechal odejít."

Lucifer chtěl odpovědět.

Nemohl.

Protože věděl, že má Aurelius pravdu.

Kdyby tehdy znal celý plán...

Udělil by zákaz.

Zavřel by svého syna v paláci.

A šel by bojovat místo něj.

Jenže Aurelius to věděl.

Proto se rozhodl nést celé břemeno sám.

Charlie se rozplakala a pevně svého bratra objala.

„Už nikdy nikam neodcházej sám."

Aurelius jí objetí opětoval.

„Neodejdu."

Lucifer k nim pomalu přistoupil.

Položil ruku na Aureliovo rameno.

„Tentokrát si tě už budu pamatovat."

Aurelius se na svého otce podíval se slzami v očích.

„Tentokrát už vám žádné vzpomínky nevezmu."

Ve tváři otce se mihl temný stín. „Je čas na trest chlapče." 

Sevřel svoji hůl s jablkem. Vzal Aurelia za ruku. Zavedl ho k pohovce. Kde ho přehnul přes opěradlo. Stáhl mu kalhoty. Aurelius se ale zahalil křídly. „Ne ne, tohle ne." řekl otec a strčil mu ruku pod křídla a uštědřil mu ostré plesknutí. 

Aurelius vyjekl a křídla se mu trochu zatřásla. 

„Aurelie oddělej je, nebo ti je přivážu." varoval ho a znovu ho pleskl. 

„Tak mi nesundávej kalhoty." odporoval. 

„Zábavička." pronesl Alastor s popcornem. Ale toho oba ignorovali. 

„Ty se mnou nebudeš diskutovat." znovu ho pleskl. 

„Ne." Aurelius. 

„Aurelie, bratře prosím. Poslechni ho." přidala se Charlie. 

Aurelius ji neochotně poslechl. Zatáhl křídla a nohy dal k sobě. 

Lucifer nelenil a ihned ho udeřil holí přes zadek.  Dal mu celkem deset ran. Dokud Aurelius nezačal prosit a brečet. 

Otec mu vytáhl kalhoty. Otočil ho k sobě předem a obejmul ho. 

„ Už je dobře Aurelie." řekl mu. 

Charlie se k nim přidala do objetí.