Clarius Malfoy: Kapitola 3 Knihovna

 

Jakmile jsem se zabydlel v Havraspáru, okamžitě jsem cítil, že potřebuji uniknout. Moji spolubydlící byli jednoduše řečeno nesnesitelní. Rozhodl jsem se prozkoumat Bradavice, abych našel nějaké klidné místo, kde bych mohl být sám sebou.

Po chvíli bloudění jsem narazil na knihovnu. Bylo to dokonalé útočiště - tiché, prostorné a plné možností, jak se ztratit mezi regály s knihami. Jakmile jsem vstoupil, pustil jsem se do řeči s dvěma studentkami, které se zdály být na rozdíl od ostatních přátelské. Lenka Láskorádová a Cho Changová mě přijaly s nečekanou vřelostí. Lenka byla zvláštním způsobem fascinující, zatímco Cho měla klidnou, vyrovnanou energii, která mě uklidňovala.

Jednoho dne, při jedné z mých návštěv knihovny, jsem znovu zahlédl toho chlapce z Nebelvíru. Už dříve mě zaujal, a tentokrát jsem se rozhodl, že ho oslovím.

„Ahoj," pozdravil jsem ho s lehkým úsměvem, když jsem přistoupil ke stolku, kde se učil.

Zvedl hlavu od pergamenu a usmál se. „Ahoj."

„Vyučování ještě nezačalo, a ty už se učíš?" zeptal jsem se, s mírně pobaveným tónem.

„A ty snad neděláš to samé? To proto jsi tady v knihovně taky, ne?" odpověděl s jiskrou v očích a lehce zvednutým obočím.

Jeho odpověď mě pobavila a zaujala zároveň. „No, vlastně... jsem sem přišel spíš proto, abych utekl před svými spolubydlícími," přiznal jsem.

Jeho úsměv se rozšířil. „Takže Havraspár tě zatím moc neoslnil?"

„Ne úplně," připustil jsem a pokrčil rameny. „Ale zdá se, že knihovna to trochu zachraňuje."

Rozhovor se mezi námi dál rozvíjel. Zjistil jsem, že jeho jméno je Riven Jeffery, a přestože byl z Nebelvíru, jeho laskavý a nenucený způsob komunikace mi připomínal spíš někoho z Havraspáru. Bylo něco na jeho pohledu a úsměvu, co mě přimělo chtít s ním mluvit dál... a neodejít.