Celestie Malfoy (2)

 

Kapitola 2: Staré zlo

Celestie pokračovala hlouběji do lesa. Narazila na staré ruiny, tam mělnea zakázáno chodit.

Phobos se zarazil. „Meli by jsme pryč, tohle patřilo řádu černokněžníků “

„Ne, chci zjistit co to je za magii.“ odmítla.

„Černá, copak to necítíš?“ plác uraženě hřebec ocasem.

„Zajíma mě přesně o co jde, už mě unavuje být jenom ta problemová Malfoyová.“ trvala na svém Celestie a slezla z jeho hřbetu.

Phobos frkal. Pak sklonil uši a vycení zuby. „Někdo tu je. Spíš něco.“ 

A opravdu, zpoza ruin něco vystoupilo. Duch. Byl ale černý. To je zlé znamení. Celestie vytáhla hůlku. „Stůj!“ klikla. Duch však na její upozornění nebral ohled, místo toho spustil.

„Nevyřčená jména... se nesmí vyslovit, dítě Malfoyovo... Proč kráčíš do stínu, který tě zrodil?“ duch.

„Co to…“ duch si ji však nevšímal a pokračoval.

„Čas se opakuje… a krev tvé linie znovu otevírá bránu…“

Kůň se ozval. „Mizíme,“ a zahrabal kopytem v zemi.

„Počkej.“ Celestie.

„Kdo jsi duchu?“ zeptala se Celestie.

„Oni přichází, vrať se odkud jsi přišla, než bude pozdě.“duch.

„Kdo jsou oni?“ zeptala se zvědavě.

„To brzy poznáš, jestli tu stále budeš.“ duch zavrčel. „Tvá krev je  přitahuje. Zmiz , než tvá krev ničí bránu.“

Celestie však na jeho varování nedáa začala prozkoumat ruiny. Když našla tajemný artefakt, velmi starý.

Staré zrcadlo s prasklým rámem z černého dřeva, zdobené runami v jazyce, který Celestie nezná (ale něco jí říká, že ho cítí). Sklo je zakalené a jakoby živé – když se k němu přiblíží, nevidí sebe, ale jiné obrazy: výjevy z minulosti… nebo možná z budoucnosti.

Zrcadlo bylo kdysi používáno Zakázanou školou jako nástroj pro komunikaci s jiným světem – světem stínů. Bylo zakázáno i mezi černokněžníky, protože údajně dokáže odhalit nejtemnější pravdu o kom komukoli, kdo do něj pohlédne – nebo ho zničit, pokud ji nepřijme.

Zvědavá Celestie se k němu přiblížila. Duch začal ihned křičet: „Ne! To nesmí být znovu probuzeno! Krev Malfoyova… nesmí ho vlastnit!“

Phobos se vzpírá.
„Celestie! To zrcadlo tě pohltí! To není magie… to je prokletí!“

Celestie zrcadlo přesto vezme do ruky. A pohledne do něj.
Vidí čaroděje, o kterém se v její rodině nemluví. Po té vidí svého otce a dědu jak se snazí v lese něco zapečetit.

Dívka položí zrcadlo na místo, je z toho ale velice zmatená. „Vždyť to nebylo takové terno.“ prohodí.

„Hlupacko, ani nevíš, co jsi způsobila,“ zavrcí duch. „Už už tě nemohu dále chránit dítě Malfoyovo, slábnu…“ duch se pomalu rozpadá. „Temnota přichází, utečte!“  a rozpadne se.

Ze země se začnou skládat stíny, Celestie, lterá pochopila, že tohle již není hra honem běžela k Phobosovi, ale bylo pozdě. Jeden z těch oživlých stínu ji chytil za nohu, zařvala. Byl to stínovlk. Snažila se vyrvat svoji nohu z jeho tlamy.

Phobos ihned k ní přiklusal a zakousl se do těla stínového vlka. Zvíře zakňučelo a Celestii pustilo. Dívka se ihned vyhoupla koni na hřbet. „Díky,“ za mumlala. 

Phobos jen zafrkal.

Kůň i dívka se rozjeli pryč. Ale stinovlci jim byli v patách, nakonec je obklíčili. Phobos skončil na zemi zraněn společně se svojí jezdkyní.

Mezitím v Bradavicích.

Longbottom svolává některé profesory a mynitrini Hermionu Grangerovou, a bystorzora Harryho Pottera, má velké podezření, že vrací něco velkého.

A tajnou radu Bradavic- skupina mágu jež hlídá rovnováhu magie.

Večer byl klidný, ale atmosféra v ředitelně Bradavic vibrovala napětím. Obrazy bývalých ředitelů tiše sledovaly místnost, jako by i oni tušili, že se blíží něco temného.

Ředitel Neville Longbottom stál u okna, v ruce měl starou pergamenovou mapu Zakázaného lesa. Když se otevřely dveře, otočil se.

Hermiona Grangerová, nyní ministryně kouzel, vešla s ustaraným výrazem.

„Řekni mi, že tohle není jako v šestém ročníku,“ pronesla suše.

„Bohužel… možná horší,“ odpověděl Longbottom. „Jde o dívku… Celestii Malfoyovou.“

„Malfoyovou?“ ozval se další hlas. Harry Potter, v tmavém plášti bystrozora, se opřel o stěnu. „Takže Draco se v tom zase namočil?“

„Ne, Harry… Myslím, že tentokrát je to hlubší. A temnější.“

Dveře se otevřely znovu a dovnitř vstoupili čtyři členové Tajné rady Bradavic, mágové, kteří udržují rovnováhu magie ve světě čarodějů. Jsou to postavy, o kterých většina ani netuší, že existují.

Arcimág Tyberion Glass – stařec s proskleným okem, které vidí pravdu v magii.

Mistryně Lira Valen – bývalá vědma z ministerstva, která mluví hádankami.

Profesor Brom Silvanis – expert na zakázanou magii a runy, původem ze Skandinávie.

Agatha Pyxová – tichá čarodějka ovládající „vazby na místo“ – dokáže cítit rušení magie v konkrétních lokacích.

Tyberion Glass si usedl ke kulatému stolu a rozloží na něj mapu lesa.
„Zapečetěná oblast poblíž ruin Zrcadla Zkázy byla narušena. Cítíme trhlinu. Otázkou je – kdo to udělal? A proč?“

Longbottom:„Celestie Malfoyová. Byla poblíž, víme to díky stopovacímu kouzlu z její hůlky. Duch hlídající místo byl zničen.“

Hermiona: „Zrcadlo Zkázy? To přece bylo zničeno před sto lety během Purifikační války… nebo ne?“

Brom Silvanis „Zrcadlo nelze zničit. Jen přesvědčit, aby spalo. A dítě Malfoyovo ho probudilo.“ řekl temně.

Harry:„Takže co navrhujete? Pošleme bystrozory do lesa? Pošleme pro ni?“

Lira Valen:„Ne… ona je klíčem. Musí přežít. Nebo zlo, které přichází, nezastavíme.“

Agatha Pyxová:  „Temnota se zvedá jako vlna. Už není čas na výslechy. Musíme připravit obranu Bradavic. Dívka přitáhla stíny.“

Přiletěl duch Helgy  Havraspárské. „Co tady ještě sedíte?! Ta dívka je v nebezpečí!“

A to je probralo, Hermiona a Harry se zvedli. „Jdeme pro ní.“

Longbottom přikývl. „My ochráníme Bradavice ta Temnota se bude chtít sem dostat."

Mezitím ostatní se ujali práce nalezení rituálu na zapečetění zrcadla.

Zpět v lese

Mlha byla tak hustá, že se Celestii lepila na tvář jako pot. Snažila se zvednout, ale noha, kterou jí pokousal stínovlk, vypovídala službu. Krvácela. Phobos ležel vedle ní, jeho bok se zvedal v rychlém, mělkém rytmu. Jeden z jeho boků byl pokrytý tmavým, lepkavým nánosem – temnou krví stínovlků, ale i jeho vlastní.

„Tohle je… konec?“ zašeptala si pro sebe.

Stíny se k nim zvolna blížily, tiše, beze zvuku. Tmavé tváře bez očí, s tlamami plnými stínového ohně.

Phobos zvedl hlavu. „Běž… já je zdržím…“

„Nikam nejdu bez tebe!“ vykřikla Celestie a zoufale mávla hůlkou. „Incendio Maxima!“

Plameny vyšlehly do mlhy, ale na stínové bytosti neměly téměř žádný efekt. Jeden z nich přešel přes oheň, jako by to byl jen stínový závoj, a rozběhl se přímo na ni.

V tu chvíli se ozvalo tiché pípnutí – jako by někdo prolomil neviditelnou pečeť prostoru. A pak:

„Expelliarmus!“

Z čista jasna se stínovlk rozpadl na prach, jak ho zasáhl silný rudý paprsek. Další zaklínadlo – Protego Totalum – vytvořilo ochranný štít okolo Celestie a Phobose.

Z mlhy se vynořili Hermiona Grangerová a Harry Potter, tváře soustředěné, hůlky připravené.

„K zemi, Celestie!“ zavelela Hermiona.

Harry vyslal sekvenci kouzel:

Lumos Solem – silné světlo spálilo několik stínů.

Confringo! – výbuch rozmetal další útočníky.

Expecto Patronum! – z jeho hůlky vyletěl stříbrný jelen, který se rozběhl po mýtině a roztrhl mlhu na kusy.

Hermiona doběhla k Celestii, rychle provedla uzdravovací kouzlo na její noze a šepotem spustila ochranné kouzlo proti kousnutí stínu.

„Máš štěstí, že jsme tě našli včas,“ řekla suše, ale v očích jí byla vidět úleva.

„Phobos… pomozte mu,“ zasípala Celestie.

Harry se už skláněl k hřebci, dotkl se jeho krku a tiše pronesl:

„Silencio doloris...“
Kůň se přestal třást a zvedl hlavu. Stále slabý, ale živý.

Hermiona otevřela portál – malý kruh mezi stromy, kterým se dalo projít přímo do bezpečí Bradavic.

„Rychle, ten portál dlouho nevydrží!“ křikla.

Celestie se ohlédla, než prošla portálem. Mlha se znovu sbíhala. Stíny se formovaly zpátky. A z dálky, mezi stromy, spatřila siluetu – lidskou, ale deformovanou. Postava ji pozorovala. Pak zvedla ruku… a ukázala přímo na ni.

A pak byl konec. Portál se uzavřel.