Celestie Malfoy (1)

 Kapitola 1: Temnota lesa

Phobos nervózně přešlápl kopytem a jeho černá hříva se zvedla ve větru. „Tohle není obyčejná temnota, Celestie. Je... hladová.“

„Tím spíš musíme jít,“ řekla odhodlaně a vyšvihla se zpět do sedla. Sevřela uzdu, i když věděla, že ho tím stejně neovládne – Phobos se řídil jen svými instinkty.

„Jak si přeješ… ale až tě Temní najdou, bude pozdě na lítost,“ zabručel kůň a prudce se rozeběhl k okraji lesa.

O pár minut později – Temný hvozd

Ve stínu stromů byla mlha tak hustá, že se zdála téměř hmotná. Celestie instinktivně vytáhla hůlku.

„Lumos Maxima!“ zvolala a koule světla osvítila prostor okolo nich. Phobos zavrtěl hlavou.

„To světlo je příliš silné. Temnota se schová. Musíme ji nalákat, ne odehnat.“

„A co když nás pohltí?“ zamumlala Celestie, ale světlo zhasla.

Vtom se mezi stromy ozval šepot. Slova v jazyce, který neznala, ale její magie reagovala – v hůlce se zachvěla energie.

„Tohle je magie Zakázané školy!“ zašeptala šokovaně. „Myslela jsem, že je dávno pohřbená…“

Mezitím na škole – Bradavice

Ve Velké síni dohořívaly svíce. Profesor Longbottom, nynější ředitel Bradavic, se mračil nad dopisem s černým pečetidlem.

„Někdo porušil Pečeť temného kruhu. A já vím, kdo to může být…“ zašeptal. „Celestie…“

Vedle něj se zhmotnil duch – Helena z Havraspáru. „Vaše žačka je odvážná. Ale právě proto je v nebezpečí.“

„Musím varovat jejího otce,“ zamumlal Longbottom, „nebo přijde o svou dceru dřív, než pochopí, kdo doopravdy je.“